Jiří Žáček 

Z recenzí a článků

Jiří Žáček:
Ztratili jsme smysl pro humor?

Ztratili Češi smysl pro humor? Slova humor a satira se pomalu, ale jistě stala sprostými slovy, kterých se každý krasoduch štítí. Ale to není nic nového, z Parnasu se na humor vždycky hledělo spatra jako na profánní žánr. Znepokojivější je fakt, že všechny inteligentní humoristické časopisy brzy po svém vzniku opět zanikly (s výjimkou Sorry), zatímco pokleslé rádobyhumoristické čtivo jde na odbyt. O satirickém časopise (jako byl třeba meziválečný Trn) si můžeme pouze nechat zdát.

Doba si zkrátka libuje ve vážnosti. Zatímco pro Karla Čapka byl humor „nejdemokratičtějším z lidských zvyků“, dnešní hurádemokrati podezírají humor ne-li přímo z rozvracení republiky, tedy alespoň ze znevažování vážného reformního úsilí. Epigramem či parodií si autor koleduje o nařčení, že je proti demokracii, přičemž autor je naopak proti zneužívání demokracie všelijakými vykuky, podvodníky a grázly. Bůhví kolik je v tom hlouposti a kolik zlé vůle – jisté je, že mnozí kazatelé lásky planou nenávistí, mnozí vyznavači pravdy neváhají pro její vítězství lhát a mnozí z těch, co se zaklínají demokracií, cejchují každý odlišný názor jako nedemokratický. A všem dohromady chybí smysl pro humor. Takže každý, kdo si troufne vidět přítomnost jako komedii nebo frašku, kandiduje na kacíře, ne-li rovnou na nepřítele.

Demokracii prospívá kritický dialog, nikoli loajálnost vašnostů. Jejich vážnost je mrtvolná. Až se budeme umět vysmát sami sobě, jako to umějí Britové, Francouzi, Italové, Američani, ba dokonce i Poláci, pak si řeknu, že u nás skončilo národní obrození. Teprve pak u nás bude nejen svoboda slova, ale i svoboda ducha. Ale to je úkol, který nejspíš čeká na mladší generace, nezatížené dobovými komplexy.

(Haškovy noviny č. 1+2/1995)