Jiří Žáček 

Z recenzí a článků

Kamil Fajmon
Důvtipně provedená bystrá předloha

Přestože Jiří Žáček patří k uznávaným a významným autorům české dětské literatury, audioknižní vydavatelé mu příliš pozornosti nevěnují. Čas od času se sice jeho texty objeví na nějakém výběru, samostatných titulů ovšem není mnoho.

V roce 1994 zasedl do Mirdova hudebního studia Vlastimil Brodský a vytvořil dnes již nesehnatelnou nahrávku Pravěké večerníčky, odehrávající se v době kamenné. O dva roky později se v Supraphonu zrodila magnetofonová kazeta, která by jistě zasloužila reedici, Počítání oveček, obsahující říkanky a pohádky v podání Nadi Konvalinkové a Otakara Brouska mladšího. Projekt liberecké knihovny Děti čtou nevidomým dětem natočil pouze pro hendikepované knížku Nesedejte na ježka. Veřejnosti je dostupná Aprílová škola z produkce již zmíněného Supraphonu s Vojtěchem Dykem, Martinem Písaříkem, Lucií Pernetovou, Radkou Tesálkovou a Natálkou Havlovou.

Teprve až vydavatelství Tympanum se Jiřímu Žáčkovi začalo věnovat důkladněji. Ten pro nakladatelství Slovart převyprávěl řadu pohádek z celého světa a tematicky je rozdělil do tří publikací – Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky, Čarodějné pohádky pro malé kouzelníky a Chytré pohádky pro malé rozumbrady. Tympanum natočilo výběr z prvního uváděného titulu s Josefem Somrem, druhý s Petrem Kostkou a čerstvou novinkou vydanou k Velkému audioknižnímu čtvrtku je i kniha třetí.

Režisér Jiří Tušl, který je podepsán také pod předchozími zde zmíněnými tympanovskými nahrávkami, zvolil pro audioknihu Chytré pohádky devatenáct skutečně bystrých textů. Posluchači se mohou těšit na příběhy o přechytračených hlupácích, potrestaných lakomcích, vtipných úskocích, či na pohádky vedoucí k zamyšlení. Vedle nepříliš známých cizokrajných zkazek obsahuje audiokniha i klasické báchorky od Boženy Němcové či bratří Grimmů, nicméně když se jich chopí schopný spisovatel, který dokáže citlivě pracovat s jazykem, je takové převyprávění obohacující. Jiří Žáček k takovým vypravěčům beze sporu patří a do puntíku splnil to, co v názvu své knihy slibuje.

K chytré předloze musí patřit i bystrý přednes, což je výzva jako stvořená pro Oldřicha Kaisera. Někomu se může zdát jeho drsnější barva hlasu pro děti nevhodná, opak je ale pravdou. Pro malé posluchače je v jeho úžasném podání na trhu k dostání deset veselých rošťáren Billa Madlafouska s jeho partou, či půvabná knížka P jako pivo, seznamující zvědavce s tímto ryze dospěláckým nápojem. Ke každé Žáčkově chytré pohádce přistoupil Oldřich Kaiser zcela originálním, odlišným a jedinečným způsobem. Přirozeně přeskakuje z melancholie k rozjařenosti a všem postavám vtiskává kromě jejich hlasu i duši.

Nedílnou součástí audioknihy Chytré pohádky je vskutku vynalézavá hudební složka, o kterou se duchaplně přičinil Mario Buzzi. Všechny skladby složil přímo na tělo jednotlivým příběhům. Pochází-li pohádka ze vzdálené země, která má odlišnou kulturu a tedy i muziku, promítl ji Buzzi do krátkého předělu, oddělujícího nadpis od samotného vyprávění. Když však nebylo příliš nutné posluchači představovat danou zemi v melodii, reagují skladby na povahu pohádky – treperenda tedy v předělu klevetí, veselá Markytka se směje, člověk padá z nebe, houby z trouby se posmívají, v Prachu a brocích se i střílí. Skladatel navíc perfektně sladil klasické nástroje s těmi syntetickými. Konec příběhu je navíc vždy vhodně oznámen gongem.

Chytrým pohádkám se tedy dostalo pečlivé přípravy po všech stránkách. Vezmeme-li ještě v potaz režisérovo tvrzení, že Oldřich Kaiser celou audioknihu načetl za jediný den, nezbývá nic jiného než před ním, zvukařem i režisérem hluboce smeknout pomyslný klobouk. Hrůzostrašné i Čarodějné pohádky se dočkaly svého audioknižního pokračování, musíme tedy doufat, že se tak stane i u Chytrých pohádek.

(Naposlech.cz, 12. 11. 2015)