Jiří Žáček 

Rozhovory

Dotazník pro Slovník spisovatelů

Současní čeští spisovatelé pro děti a mládež

Četl vám někdo, když jste byl malý? A co?

Rodiče mi četli Karafiátovy Broučky, Hrubínovy a Halasovy říkanky, pohádky od Erbena, Němcové, Grimmů, Andersena, Lady, Čapků. Dodnes si pamatuji Svolinského magické ilustrace z Českého roku. Jak jsme my děti odrůstaly, otec přecházel ke knížkám pro dospělé, naší domácí klasikou byl Havlíček Borovský a Haškův Švejk.

Pamatujete si, kterou knihu jste si přečetl jako první sám?

Pravděpodobně to byl školní slabikář. Z něj mi v paměti utkvěla věta „Máme milé tele.“

Který předmět ve škole byl váš oblíbený a které jste nesnášel? A na kterého učitele vzpomínáte rád?

Ze školních předmětů jsem měl nejraději tělocvik: žádné biflování, žádné domácí úkoly a vždycky za jedna. Nejnudnější mi připadala chemie, z níž mi utkvěla v paměti jen průpovídka našeho chemikáře: Há dvě es smrdí jako pes. Z učitelů (tenkrát byly kantorky ještě v menšině) nejraději vzpomínám na samorosty; s některými jsme vedli zákopové války a teprve po letech přicházím na to, že s námi nejspíš hráli žertovné bojové hry pro vlastní pobavení. Jedničku s hvězdičkou bych ale dal paní učitelce Léblové, která mně na průmyslovce ve Volyni objevila poezii.

Dělal jste si poctivě zápisky z povinné školní četby?

Povinnou školní četbu jsem pohříchu šidil, protože byla povinná. Často jsem opisoval obsahy knížek od disciplinovanějších spolužáků a spolužaček. Smekám před každým učitelem, který dokáže v dětech probudit čtenářský hlad.

Měl jste své vzory, ať už ze života, anebo hrdiny z knih, divadla, filmu?

Člověk v dětství vystřídá hodně vzorů, od Ferdy Mravence až po Tři mušketýry. V klukovských letech mi imponoval Jack London, dnes bych k němu přidal aspoň ještě Karla Havlíčka Borovského.

Nutil jste své děti do četby klasiků?

Děti se nemají nutit do ničeho, ani do čtení. Spíš jsem se snažil, aby mí potomci měli v knihovničce samé dobré knihy. Když jsem před časem vyzvídal, které jsou jejich nejmilejší knížky zý dětství, nebyl mezi nimi žádný šunt.

Máte čas na čtení?

Den dospělého člověka je mnohem, mnohem kratší než den dítěte. Jako kluk jsem během prázdnin přelouskal 50 až 60 knížek – dnes na ně potřebuji celý rok.

Co je pro vás literární brak? Myslíte si, že kazí vkus?

Literární brak je termín hojně užívaný zdivočelými literárními kritiky – já bych raději mluvil o čtivu. A to jsou knížky a časopisy, jež nás okrádají o čas, který jsme mohli věnovat četbě dobrých knih nebo jiným radostem života. Myslím, že přečíst občas podprůměrné čtivo neškodí, možná nám to paradoxně pomáhá tříbit vkus. Nesmí to být ovšem častěji než občas. Mnohem víc než literární brak nám kazí vkus masmédia. Mediálnímu miškování mozků se člověk nejúčinněji brání četbou knížek, které nutí myslet.

Myslíte si, že kniha jako médium má budoucnost?

Tradiční tištěná kniha jistě není nesmrtelná, oproti knihám elektronickým však má řadu předností. Není závislá na elektrárně a elektrické síti, ani na technice, která je vždy poruchová. Knížku mohu číst na procházce, ve vlaku, v letadle, ve vaně i v posteli. Listování knihou je rituál, čteme nejen zrakem, ale i hmatem a čichem. Kromě toho lze tradiční knihu použít i netradičními způsoby: nahradí ulomenou nohu almary; několikasvazková encyklopedie nahradí židli; Tolstého Vojnu a mír lze použít jako schůdek při líbání příliš vysoké přítelkyně či k podložení téže vleže; z vytržených listů můžete skládat lodičky a vlaštovky k pobavení zlobivých dětí; papír z knih se hodí k rozdělání ohně při zbloudění v divočině a v případě nouze nahradí cigaretový i toaletní papír; kniha je nejlepší skrýš pro tajné milostné dopisy a pro bankovky odložené na horší časy; Proustovým Hledáním ztraceného času se ubráníte při napadení zuřivým analfabetem; při nedostatku paliva středně velká knihovna postačí k vytopení místního hostince i k upálení místního kacíře… Kam se hrabou CD-Romy a internet na tištěnou knihu!

Čím byste chtěl být, kdybyste nebyl spisovatel?

A jsem vůbec spisovatel, nebo spíš člověk, který souhrou náhod skončil u psaní knížek? Ať tak či onak, lákala by mě sochařina. A možná ještě raději bych měl muzikální talent.

Kdy se podle vašeho mínění stane člověk spisovatelem?

Když se mu psaní stane osudem. Což se může přihodit, aniž si toho je plně vědom.

Kterou svou knihu máte nejraději?

Aprílovou školu. Nejspíš proto, že mi s ní pomáhaly moje děti. Ne že by za mě psaly básničky, ale dokázaly mě vtáhnout do zázračného světa dětí. Dnes mi v tom pomáhají vnučky.

Jak důležité jsou v dětských knihách ilustrace? A kterou vaši dětskou knížku doprovázejí nejzdařilejší ilustrace?

Někteří lidé tvrdí, že ilustrace přistřihují křídla dětské fantazie. Já spíš věřím, že dobrá ilustrace je pro dětskou fantazii dobrým odrazovým můstkem. Na ilustrátory mám veliké štěstí, jsou mezi nimi takoví mistři jako Adolf Born, Jiří Kalousek, Helena Zmatlíková, Karel Franta, Alois Mikulka, Lída Brychtová, Lucie Dvořáková, a psal jsem i básničky k obrázkům Josefa Lady a Zdeňka Milera. Jak si mezi nimi mám vybrat toho nejlepšího?

S kterým nežijícím spisovatelem byste se rád poznal? A o čem byste si povídali?

Kdyby existoval stroj času, bylo by lákavé potkat třeba Karla Hynka Máchu nebo Jaroslava Haška. Ale možná ještě víc by mě lákalo poznat své pra- a pradědy a pra- a prabáby, o kterých nevím vůbec nic.

Na co se vás nikdy nikdo nezeptal, a přesto byste takovou otázku rád zodpověděl?

To je tak inspirativní otázka, že bude lepší nekazit ji odpovědí a napsat o ní příští knihu.

(2003)