Jiří Žáček
autorské stránky
Nedělejte z teorií
terorie!
Co právě dělám
Zima 2008
Když vzpomínám, co jsem dělal v létě, zjišťuji, že jsem si dopřál regulérní prázdniny. Místo psaní jsem četl, místo čtení jsem bloumal po lese. A když jsem nebyl v lese, v roli dědečka jsem si užíval vnoučat. Abych to své dolce farniente trochu zamaskoval, připojím pár glos, které čas od času píšu pro časopis Koktejl.
Plus a mínus 1
„Když naslouchám hovorům lidí v metru, ve vlaku či v čekárnách, žasnu nad ubohostí jejich jazykové úrovně,“ postěžoval si známý spisovatel. Mám stejnou zkušenost. Na rozdíl od něho však nežasnu. Jak jinak mají lidé mluvit, když jejich idoly na filmovém plátně či na televizní obrazovce hovoří hůř než přísloveční dlaždiči? Milovník češtiny Pavel Eisner by řekl: Zdědili jsme stradivárky, a hrajeme na ně jako na vozembouch. Čest výjimkám. Ještě jsou lidé, kteří umějí promluvit věcně, přesně a přitom elegantně, ale když nepočítám děti, skutečné okouzlení improvizovaným jazykovým projevem jsem zažil jen jednou. Mluvčí nebyl herec ani spisovatel, natožpak politik, nýbrž technik v autoservisu. Nepředváděl se, užíval mateřštinu k praktické rozmluvě, ale já jsem si připadal jako na koncertě.
Dokud se tisknou taková postesknutí, jakým jsem začal, je to dobré. Bude hůř. Jaké jazykové nivó v budoucnu nastolí generace dnešních školáků, z nichž mnozí si vystačí s dvěma základními frázemi: „To je super“ a „Fuck“ ? Květnaté řečnění je mi z duše protivné, ale proč má vrstevníkům imponovat primitivní mluva těch, kdo primitivně myslí? Jen proto, že to s primitivním myšlením i v civilizovaných zemích lze dotáhnout až na ministerského předsedu?
Plus a mínus 2
Strčte si McDonaldy za klobouk – není nad českou hospodu s gulášem, řízkem, svíčkovou a vepřoknedlozelem. Ostatně v celém frýdlantském výběžku, kde trávíme léto, žádná americká velkovýkrmna nestojí. Kam tedy zajít na oběd, aniž by to uráželo náš vkus? Těžký výběr: Dvě restaurace jsou uzavřeny, třetí je napěchovaná autobusovým zájezdem, čtvrtá je zjevně špinavá, v páté konečně usedáme, ale jak se ukáže posléze, televize tu vyřvává tak, že se neslyšíme, pánské WC nemá dveře, a než nám servírka poloprázdným lokálem přinese oběd, trvá to tři čtvrtě hodiny. A ještě ke všemu kuchař nebyl ve formě.
Přijď, veliký McDonalde, i ty, mocný KFC, vtrhněte do toho zakletého koutu země české, a vy, restauratéři italští, čínští a třeba i papuánští, se připojte, ať ušmudlané a páchnoucí české hospody s mizernou kuchyní, línou obsluhou a hulákající televizí zkrachují! Budeme zdravější a ušetříme svůj vkus i své nervy.
Plus a mínus 3
Američané natočí film o kněžně Libuši. Zahraje si v něm mnoho českých herců, ale hlavní roli samozřejmě obsadí Američanka. Český koproducent věří, že film nám zvýší národní sebevědomí.
Nevím, jak komu. Čechům spíš zvýší hladinu adrenalinu. Zvlášť když čtu, že režisér se neinspiroval českými pověstmi, nýbrž tvorbou rakouských dramatiků Brentana a Grillparzera. Zvlášť když vím, jak sugestivně dovedou Američané svými velkofilmy přeonačit nejen historii, ale i mytologii, například řeckou. Vsadím hlavu, že při premiéře filmu, který má vzniknout za pouhých 6 týdnů, se nepochybně obrátí v hrobě nejen Jirásek a Vančura, ale i Kosmas, Dalimil, Hájek a další staří kronikáři. Mladší diváci, odkojení postmoderními špumprnákly, budou jistě vděčnější. Až kněžnu Libuši jedoucí na harleyi přivítá Přemysl s kolty zavěšenými proklatě nízko, bude to určitě převeliká prča.
Plus a mínus 4
Věda nachází stále nové způsoby, jak zlepšovat svět.
A také stále nové způsoby, jak nám komplikovat životy. Jako třeba „testy otcovství“. Čím dál víc otců si nechává udělat DNAtest, aby se dověděli, zda jsou skutečně otci svých dětí. Připadá mi to zpozdilé. Co učiní podezíraví žárlivci, až test prokáže, že biologickými otci svých dětí nejsou? Zastřelí nevěrnou manželku a děti, donedávna milované, odloží do děcáku? Ať si pochybovační otcové raději nechají udělat testy inteligence, a když jim vyjde podměrečné IQ, ať si velkoryse řeknou: Než aby byl můj potomek zabedněný po mně, to ať je raději chytrý po někom jiném!
Plus a mínus 5
Historikové, politikové i řadoví občané si čas od času pochvalují: Žijeme ve šťastné době, svět se víc než půl století dokázal ubránit světovým válkám.
A co když světové války dneška jsou jiného druhu? Jmenují se třeba Exxon Valdez, Černobyl, anebo Globální oteplování. Na rozdíl od válek, při nichž třaskají zbraně, tyhle války proti modré planetě nikdy nekončí a s každou z nich je svět hůře obyvatelný. To jen žongléři s veřejným míněním nás ujišťují, že svět je čím dál báječnější místo k narození.
A ještě bych se rád pochlubil několika svými minitexty, které jsou od 29. května 2006 k vidění na dětském hřišti v parku v Olomouci-Chvalkovicích – do kamenů je vytesali klienti Ústavu sociální péče Klíč. Děkuju pěkně!
A teď honem do práce, abych dohonil, co jsem v létě zameškal!
Navigace
Tiráž
© 2004 Jiří Žáček • na stránkách jsou použity obrázky Adolfa Borna, Jiřího Slívy, Zdenka Seydla, Lucie Dvořákové, Jiřího Žáčka, Aloise Mikulky, Jiřího Jiráska a dalších autorů z knížek Jiřího Žáčka • webdesign © 2004 AVAS s.r.o. • správce stránek Vít Novák • Uvedená práce, jejímž autorem je Jiří Žáček, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.