Jiří Žáček 

autorské stránky

Raději umřít smíchy
než vzteky.

Ukázky – humor

My Češi se rádi holedbáme, jaký máme smysl pro humor. Popravdě řečeno, daří se u nás ještě tak humoru pivnímu. Umíme se vysmát sami sobě? Svým komplexům, svým předsudkům a mýtům? V literatuře pěstujeme raději těžkopádné mudrlantství než veselí, vtip, duchaplnost. A přitom, řečeno s Hemingwayem, „veselost je druh odvahy“. Myšlenka, která se neplouží, ale tančí nebo dokonce vzlétá, vzbuzuje v našich zeměpisných šířkách nedůvěru. Ale i rozum by měl občas metat kozelce, aby samou vážností nezatuchl.

kresba Zdenka Seydla

humoresky

Někdo

Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže

Někdo kypí zvedá činky
Někdo šidí žaloudek
Někdo má rád prasečinky
Někdo je spíš na soudek

Někdo bere tučné renty
Někdo chodí bez gatí
Někdo platí alimenty
Někdo je zas neplatí

Někdo bije svoji paní
Někdo je zas od ní bit
Někdo mlčí Někdo žvaní
Kdekdo zpívá tehle hit:

Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže…

(Okurková sezóna)

Švejk de la Mancha

Švejk de la Mancha kráčí světem
s laskavou tváří debila
a vchází do snů našim dětem.
Božíčku, jaká idyla!

Zhovadilosti světa čelí
blbostí ryze humánní.
Co ještě chcete? Není skvělý?
Kdo jiný lidstvo zachrání?

Oslíček boží v ringu doby,
jež pořád mění garderoby,
v putyce za nás drží stráž,

bit moralisty, proklet snoby,
smutný jak vorvaň v poušti Gobi –
Švejk de la Mancha, bratr náš.

(Hurá zpátky do Evropy!)

Bajka volební

Volně dle Ezopa

Stojí, stojí voli
na volebním poli,
hádají se, koho zvolit
na vedoucí roli.

Slyšelo je tele,
prohlásilo směle:
„Zvolíme si velevola,
ať nám kráčí v čele!“

Dle té moudré rady
všichni dohromady
zvollili si velevola
a teď hubnou hlady.

Každý vůl i kráva
přesto bučí: „Sláva!
Přišla éra prosperity,
pokroku a práva!“

V téhle bajce není
žádné naučení,
neboť tam, kde volí voli,
svět se sotva změní.

(Hurá zpátky do Evropy!)

Sonet o loutkách

Člověk hraje řadu různých rolí:
ze Shakespeara, z Tyla, z Orwella;
dokud věří, že si je sám volí,
hraje s elánem a zvesela.

Principál nás diriguje holí,
bouří potlesk, břinká kapela,
než tě osud jednou provždy skolí
přesnou ranou přímo do čela.

Ani staří znalci zákulisí,
zablešení, rozklížení, lysí,
nevědí, kdo tahá za drátky.

Všichni jsme jen loutky, staří, noví –
ale ať nám, ksakru, někdo poví,
z které pokurvené pohádky?

(Hurá zpátky do Evropy!)

Nabádavá píseň pro dítka

Nebijte svou matku, velectěná dítka,
když vám při vaření šlápne na medvídka.

Ani nestřílejte, když jste zrovna v ráži,
svého otce kvůli nízké apanáži.

Apanáž se zvýší, medvídek se spraví,
můžete být rádi, že jsou oba zdraví.

Maminka je hodná, tatínek je čtverák,
sežene vám prachy na váš koks a herák.

Když jim dáte šanci, pak se rádi činí,
prokážou vám ještě mnohá dobrodiní.

Velectěná dítka, přemýšlejte trochu:
kdo vás bude živit, až vyjdete z lochu?

(Zbrusu nové jarmareční písně českotuzemské)

No comment

Česká čtverylka

„No comment“ – slogan ze zlata,
odpověď hodná Sokrata.
Ta věta říká: Je to tak
a zároveň i naopak.

O čem je vlastně řeč…? No comment.

„No comment“ moudrým prozradí,
kdo a co stojí v pozadí.
Kdo v pozadí, kdo v popředí –
jen pitomci to nevědí.

Kdo jsou ti pitomci…? No comment.

„No comment“ – triumf poznání,
jenž pravdu před lží ubrání.
Zdánlivě prostá věta vět –
a hned víš, kam se točí svět.

Kam že se točí svět…? No comment.

(Zbrusu nové jarmareční písně českotuzemské)

Čeští utopenci

Co si dáte k pivu? Volte utopence,
populární symbol české existence.

Čeští utopenci, putykářská klasa,
hodně botulinu, ale málo masa.

Čeští utopenci, historická lekce,
spoří, špekovití, ale bez erekce.

Čeští utopenci, metafora bytí,
sice máš co do úst, ale je to k blití.

Čeští utopenci, tristní perspektiva,
mozky utonulé v oceánu piva.

(Idioti mají přednost)

Sonet ňamňam psaný k poctě
ryzců naložených v octě

Co má svět lepšího než Scheinostovy ryzce?
A čím je koření, že předčí lanýže?
Zavětříš, ochutnáš a sedneš k plné misce,
ať už jsi drvoštěp či gurmán z Paříže.

Ve světě, kde se všecko mění v zboží,
kde koupíš lásku, pravdu, slávu, moc i čest,
jen jedno není na prodej – ten zázrak boží,
šumavské ryzce Jirky Scheinosta. Tak jest.

Ty můžeš leda dostat darem, je-li
tvá tvář i duše milá sběrateli
těch božských hub, jenž chvalořečen buď.

Naladěn k zpěvu chutnám plody země
a velký hymnus pozvedá se ve mně,
že svět je dobrý. Dobrou chuť!

(Idioti mají přednost)

Nikdy neříkám nikdy
aneb
tak pravil XY

XY byl stoupencem trvale udržitelného pesimismu.
„Nejvíc radosti užijeme my pesimisté,“ tvrdil.
„Když se věci hatí, mám radost, že jsem měl pravdu,
když se naopak daří, mám radost, že jsem se mýlil.“

„Dávejte svým dětem pod stromeček hračky,“
nabádal XY před Vánocemi své přátele,
„abyste si na Štědrý večer měli s čím hrát,
až si vaše děti zapálí vaše cigarety,
nalijí vaši whisku a pustí vaše pornokazety.“

„Nad čím se rdí rdesno, čeho se leká leknín,
nač čeká čekanka?“ otázal se XY
v záchvatu lyriky při nedělní vycházce do přírody.
„A proč si hovno hoví?“ dodal vzápětí,
aby zabránil posměchu cynických přátel.

„Vážení penzisté, ctěné důchodkyně,“
oslovil XY spolucestující na 1. apríla.
„Neterorizujte mládež,
aby vám uvolnila místa k sezení!
V dopravních prostředcích ať sedí mladí!
Až zestárnou, copak je někdo pustí sednout?!“

„Člověk by nevěřil,“ konstatoval XY
při pohledu na davy spěchající do práce,
„kolik úsilí to stojí, aby se člověk dopracoval
přesvědčivého životního neúspěchu.“

„Zamlada jsem zval dívky v rozpuku
na prohlídku své sbírky snížených známek z chování,“
posteskl si XY při oslavě svých padesátin,
„teď abych zval důchodkyně
na prohlídku svých chorobopisů…“

„Máte smůlu,“
říkával XY do telefonního sluchátka.
„Nábor robinzonů byl definitivně ukončen
pro nedostatek opuštěných ostrovů!“

„Rozčilují vás politikové, kteří kradou,“
vmísil se XY do debaty o úplatnosti politiků,
„ale zároveň vám imponují. Máte strach,
že pod vedením čestných politiků byste zchudli.
Když si neuměli nahospodařit sami,
jak se chtějí postarat o vás?
Při takové logice je jasné, že volby dopadnou
i tentokrát katastrofálně.“

„Zákon chránící ženy před domácím násilím
je záslužný,“ pravil XY v kroužku přátel.
„Ale copak se násilí dopouštějí jen muži?
Kde je zákon chránící muže
před terorem věčně nakvašené ječící ježibaby,
vedle níž je tyranosaurus rex roztomilým mazlíčkem?“

XY se v odborném časopise dočetl, že ještě před 250 lety
se většina lidí nedožila více než 35 let,
zatímco dnes je průměrný lidský věk dvojnásobný.
„Tomu říkám pokrok,“ pravil uznale.
„To umožňuje státu a dalším vyděračům
ždímat občany dvakrát tak dlouho,
než tomu bylo za nejtemnějšího feudalismu!“

„Sbohem, ženy! Je konec všem dobrodružstvím,“
zakončil XY-ův přítel lamentaci
na svou čím dál ochablejší mužnost.
„Nezoufej,“ utěšoval ho XY,
„jedno dobrodružství ti ještě zbývá –
cestovat dopravními prostředky jako černý pasažér!“

„Ženatí muži se podle statistiky
dožívají vyššího věku,“
prohlásila při veřejné debatě
známá obhájkyně tradičního manželství.
„Ano,“ přitakal XY, „znám takové případy.
V padesáti se v plné síle a svěžesti
dožívají šedesátky.“

„Kdybych byl tušil,“ spráskl ruce XY
při spatření TV reklamy na čokoládové pamlsky,
„že čokoládová tyčinka způsobuje orgasmus,
byl bych si v životě ušetřil mnoho trapných situací,
o času a penězích nemluvě.“

„Já také vím, že nic nevím,“
pravil XY v dobrém rozmaru,
„ale na rozdíl od Sókrata nejsem chlubivý.“

„Rozdíl mezi občanem a daňovým poplatníkem,“
ulevil si XY při vyplňování daňového přiznání,
„je zhruba stejný
jako rozdíl mezi posvátným býkem
a dojnou krávou.“

„Historie zná jménem pouze velikány,“
pravil XY při debatě o slávě.
„My obyčejní smrtelníci máme šanci
dotáhnout to nanejvýš na neznámého vojína
nebo neznámého pachatele.“

kresba Zdenka Seydla

epigramy

Škola života

Neproklínej učitele
ani na něj neber hůl –
jsi-li, hochu, v mládí tele,
časem z tebe bude vůl.

Výchovná zásada

Dospěla-li lenost k mozku,
už je pozdě na rákosku.

Za pravdu

Za pravdu je různá sazba –
jednou pomník,
jindy vazba.
Kdo ji řekne dřív než včas,
tomu pravda
zlomí vaz.

Dumka o snu a realitě

Když se v kině dívám
na Ornellu Muti,
toužím plenit dívčí tutti-frutti.
Ale když se mrknu na Růžu,
nemůžu.

Nespravedlnost

Tvář, ta musí snášet
mráz,
déšť,
jinovatku.
Zato ty si hovíš pěkně v teple,
zadku!

Kanáři

Za misku vody,
misku zobu
trylkují ódy na svou dobu.
S kanáry nejsou potíže.
Jsou vděční
ba i za mříže.

Tři fáze lidské sexuality

1.  Víš co, a nevíš jak.

2.  Víš jak, a nevíš s kým.

3.  Víš s kým, a nevíš proč.

Českému Honzovi

Jdeš-li světem s holou řití,
nevěř všemu,
co se třpytí!

Pravda o pravdě

Pravdy je nám třeba, i když bolí.
Ale netřeba ji do nás
vtloukat holí.

(Rýmy pro kočku, Hurá zpátky do Evropy)

bajky

Dar touhy

Bůh stvořil člověka a zálibně si ho prohlížel. Vtom se objevil ďábel, odkašlal si a pochvalně pronesl:

„Roztomilý majstrštyk, Hospodine. Ale něco mu přece jenom chybí. Bloumá od ničeho k ničemu, nic ho nenadchne, nic ho nevzruší… Probuď v člověku touhu, pak bude dokonalý!“

„Ano, touhu,“ zaradoval se Bůh, „aby mohl toužit po kráse, po lásce, po pravdě a spravedlnosti…“

A Bůh v člověku probudil touhu.

„Bravo,“ zatleskal ďábel a v duchu si blahopřál. Dobře věděl, že touha je bezbřehá a že člověk bude toužit nejen po kráse, lásce, pravdě a spravedlnosti, ale i po slávě, po hříchu, po moci, po mamonu a po pomstě. Věděl, že od té chvíle už nemusí hnout ani prstem, neboť stejně jako ráj i spolehlivě fungující peklo si stvoří lidé sami.

Oči a brýle

Opice našla v trávě brýle. Nasadila si je na oči a užasla:

„Čím líp vidím, tím je svět krásnější! Jak zázračný je každý kvítek, každý brouček, každá krůpěj rosy! A všude úsměvy a rozzářené oči, které jsem předtím neviděla!“

„Ukaž,“ zabručel opičák, vzal jí brýle a nasadil si je.

„Co to meleš?“ rozčílil se. „Čím líp vidím, tím je svět ošklivější! Vrásky a bradavice, zkažené zuby a tučná těla, zákeřné úšklebky a potměšilé pohledy! A všude hniloba a špína, fuj!“

Vzal brýle a zahodil je.

„Za to nemohou brýle, ty mizantropičáku,“ vzdychla opice, „ale tvoje oči!“

Pravda a lež

Pravda a Lež se nemohly dohodnout, koho z nich lidé potřebují víc.

„Samozřejmě pravdu,“ řekla Pravda.

„Ale kdo ji unese?“ namítla Lež. „Kdo chce být šťastný, musí občas zalhat.“

„Naopak, nesmí!“ trvala na svém Pravda. „Ale přesvědčme se. Vidíš tamty dva mládence, kteří se dvoří stejné dívce? Vstupme každá do duše jednoho z nich, uvidíme, která z nás dvou zmůže víc!“

A tak se Pravda a Lež vtělily do dvou chlapců.

„Povězte mi, jaká jsem?“ řekla jim koketně dívka.

„Krásná,“ vydechl mládenec, v němž se usídlila Pravda. „Ale také rozmazlená, sobecká, hašteřivá a líná,“ dodal popravdě.

„Ty jsi ta nejkrásnější, nejněžnější, nejušlechtilejší bytost pod sluncem,“ zašeptal vášnivě druhý, jemuž napovídala Lež.

Jaký div, že první mládenec dostal košem, zatímco s druhým se dívka brzy zasnoubila.

„Sama vidíš,“ řekla Lež, „kdo je lidem prospěšnější.“

„Já,“ nedala se Pravda. „Já jsem zabránila tomu, aby si čestný a pravdomluvný mládenec uvázal na krk takovou semetriku!“

„Ale ten odmítnutý chlapec se pro svou pravdomluvnost trápí, zatímco lhář se těší z daru štěstí! Že si takový dar nezaslouží? Ale ano! Kdo je šťastný, snaží se, aby byli šťastní i ti druzí. A ona? Ženy jsou tvárné jako vosk. Když ji milující muž bude den co den ujišťovat, že je něžná a ušlechtilá, nakonec se lež stane pravdou a ona bude skutečně taková. Není to zázrak? Ten přece stojí za trochu lhaní!“

Obě se odmlčely a poté Pravda řekla:

„Zdá se, že milostné příběhy jsou naprosto nevhodné k mravnímu naučení.“

O kouzelném zrcadle

Pštros koupil na tržišti kouzelné zrcadlo a hned ho vyzkoušel:

„Pověz, kdo je v zemi zdejší ze všech pštrosů nejchytřejší?“

Zrcadlo se zakalilo a odpovědělo:

„Ty. A víš proč? Protože sis dokázal namluvit tu nejlepší, nejpilnější a nejhodnější pštrosici!“

Pštros nadmul hruď:

„To rád slyším. Ještě mi pověz, kdo je v zemi zdejší nejhloupější?“

„Tvoje žena,“ řeklo zrcadlo, „protože si vzala za muže toho největšího flákače, hňupa a budižkničemu!“

Levá nabo pravá

Nohy zaškobrtly na nerovném chodníku a daly se do hádky.

„Jsi na všecko levá,“ obořila se pravá noha na levou, „a děláš samé levárny!“

„Kuš, ségro,“ bránila se levá. „Ty tvoje věčné komplexy! Levá je zkrátka důležitější, s tím se smiř! Pochoduje se levá, levá, levá…“

„Ale z postele se vstává pravou! Rýsuje se podle pravítka a píše se podle pravopisu! Kdyby se psalo podle levopisu, to by to vypadalo!“

„Ale králem zvířat je lev, žádný prav!“

„Nech si ty svoje levity! Kdo vítězí? Pravda! A co ti říká právo, pravidla, opravy…“

„Nezapomeň na popravy! Zatímco taková poleva je velice užitečná věc. A vůbec, nebýt mne, neuplatnila by ses ani jako noha od šifonéru!“

„A to mi říkáš ty, kterou si všichni pletou s protézou?! Samozřejmě že důležitější jsem já!“

„Já!“

„Já!“

Když se nohy začaly zlostně okopávat, okřikla je hlava:

„Nejdůležitější, dámy, je to, co je mezi vámi!“

(Bajky)

kresba Zdenka Seydla

limeriky

* * *

Byl jeden dědeček z Dublinu,
a ten měl u nosu bublinu.
Radoval se jako kluk,
že má prima bublifuk,
ten starý dětina z Dublinu.

* * *

Byl jeden dědeček z Tokaje,
sedával na vejcích kvokaje.
Zní to jak pohádka –
vyseděl kuřátka,
ten starý čipera z Tokaje.

* * *

Byl jeden dědeček z Žabovřesk,
a ten chtěl uslyšet Velký Třesk.
Řekli mu: „Nemějte obavy!“
Majzli ho motykou do hlavy,
chudáka dobráka z Žabovřesk.

* * *

Byl jeden dědeček z Lublaně,
ten chytal bacily do dlaně.
Zabíjel je paličkou,
ale takhle maličkou,
ten starý filuta z Lublaně.

* * *

Byl jeden dědeček z Pobřeží slonoviny,
každý den s babičkou zápasil o noviny.
Když ji přepral, četl děda
Svobodného lidojeda
a přitom nadával: „Jsou tam jen voloviny!“

* * *

Staříček z Veverské Bítýšky
rád šplhal po stomech do výšky.
Tvrdil, že je veverka,
malá lesní čiperka,
a louskal zubama oříšky.

* * *

Byl jeden dědeček z předměstí Jihlavy,
a ten si zavrtal vývrtku do hlavy.
„Co mi ta štrapáce vynese?
Prvenství u Mr. Guinnesse!“
volal ten tvrdolín maličko svéhlavý.

(99 dědečků a 1 babička)

aforismy

Neříkej hop – nebo tě ostatní přeskočí!

Největší energetické rezervy lidstva jsou v hlavách idiotů.

Kdo si plete kynologii s gynekologií, dožije se mnoha překvapení.

Prosím, ať žije XY. Ale ne na můj účet!

Prase na humanismus nenachytáš.

Otevři oči! říkáme těm, kterým chceme zavřít ústa.

I tvá svatební noc může být bartolomějská.

Nemocná doba se nepozná podle množství nemocnic, ale žalářů.

Někteří lidé mají tak přízemní vědomí, že už se pod něj nevejde žádné podvědomí.

Proč se dějiny píšou krví? Protože inkoust je dražší.

S pravdou je to jako s alkoholem: někdo snese jen ředěnou.

Když ti hoří chalupa, nelibuj si, jak je pěkně teplo.

Šetrné národy stavějí místo pomníků sněhuláky.

Nejnesnesitelnější ze všech lhářů jsou ti, co mají pravdu.

V potěmkinovských vesnicích bývá pravá jen šatlava.

Rozmařilé ženy chodí do salonů krásy na pleťové masáže, šetrným stačí pár facek od manžela.

Podaří-li se nám z našich nových nepřátel udělat nepřátele našich starých nepřátel, máme vyhráno.

Bezzubé svědomí nehryže, jen žužlá.

Erotoman si představuje sexuální revoluci úplně jinak než impotent.

Utkvělý sen neznámého vojína: hromadný hrob neznámých generálů.

Ikarové, kteří zmoudřeli, užívají křídel k odhánění příliš odvážných myšlenek.

Mlať blbce do hlavy baterkou – stejně se mu v makovici nerozsvítí.

Lež má krátké nohy, ale rychlé auto.

Kde je optimismus povinný, tam je zapotřebí pesimistů.

Před vdavekchtivými ženami tě ochrání jedině manželka.

Čím víc máme známých, tím méně času nám zbývá pro přátele.

Hlavní předností Antarktidy je minimální výskyt pitomců na km2.

Čas že jsou peníze? Zkuste si uložit v bance mládí a vyzvednout si je po 50 letech!

Miluji přírodu! Zvlášť když má míry 90-60-90.

Když holič dokončí svou práci a odloží břitvu, platíme mu nikoli za oholení, nýbrž za to, že nás nechal naživu.

Pravý přítel se s vámi rád o vše podělí. I o vaši přítelkyni.

Pro většinu lidí je poezie stravitelná pouze ve formě jídelního lístku.

Chcete si připadat chytřejší? Čtěte hloupé knihy!

Telefonní sex byl vynalezen k uspokojení mužů, kteří mají místo pohlaví ucho.

Ve hřmotu sloganů chřadnou myšlenky.

Cestu ke svobodě si nenechávej ukazovat obuškem!

Člověk je suchozemský delfín. Nebo žralok?

Obvykle musí člověk zabloudit, aby objevil neznámou zemi.

Fénix se rodí z popela, ne z bahna.

(Hovory s mým horším já, Noční motýli)

 

kresba Zdenka Seydla

Panoptikum s.r.o.

aneb
Tak pravil X Y

„Všichni jsme děti Matky Přírody,“
pravil XY při debatě o původu člověka,
„ale nezdá se vám podezřelé,
že k otcovství se nikdo nehlásí?“

„Ať žijí odvážní zbojníci, kteří bohatým berou!“
zvolal XY při čtení novinové zprávy
o vyloupení místní banky.
„Škoda jen, že při rozdávání chudým
si nikdy nevzpomenou na mne!“

„Národy mají být malé,“ podotkl XY
při debatě o pohnuté historii světa.
„Příliš velké národy mají na svědomí
příliš velká zvěrstva.“

„Dlouhodobým terénním průzkumem jsem odhalil,
proč byly vynalezeny mobilní telefony,“
pravil XY při debatě
o nejmodernějších technologiích.
„Aby ženy v každou denní i noční dobu
mohly muže terorizovat otázkou:
Miluješ mě?

„Dnešní automobilisté,“
pravil XY při hovoru o dopravních haváriích,
„se řídí jedinou zásadou:
Přednost v jízdě má ten, kdo má silnější vůz.
V případě stejně silných vozů
má přednost ten, kdo má silnější nervy.

„Jak to, že nepomáháme
zbídačeným zemím třetího světa?“
zavrtěl hlavou XY při debatě o Africe.
„Cožpak jim nedodáváme kulomety,
plamenomety, granáty, stíhačky a tanky?“

„Jak by byly ženy miloučké,“ zasnil se XY,
„kdyby neviděly, neslyšely, nemluvily a nemyslely…“

„Šílená historie,“ pravil XY poté,
co shlédl TV dokument o pohnutém osudu
pacienta psychiatrické léčebny.
„Ten člověk dal utratit svého psa,
aby na něj nedonášel tajné policii…!“

„Doby se mění, lidé se mění, pravdy se mění,“
pravil XY při debatě o proměnách světa,
„jen lidská blbost zůstává naší jedinou jistotou.“

„Kdo se ožení s politikou,“
pravil XY při debatě o těžkém životě politiků,
„musí počítat s tím, že ho ta děvka
bude podvádět s každým darebákem.“

MENTÁLNĚ POSTIŽENÍ OBČANÉ
TAKÉ CHTĚJÍ PRACOVAT,
přečetl si XY text letáčku na zdi metra
a povzdechl si:
„Ať pracují. Ale do vlády je brát neměli…“

„Dialektika války?“
pravil XY při debatě o terorismu.
„Armádám bojujícím proti teroristům
dodávají zbraně a munici stejní dodavatelé,
kteří je dodávají teroristům.“

„Jak chcete vychovávat děti,“
volal XY na kolemjdoucí
při ranní čtvrthodince nenávisti,
„když je ani neumíte pořádně udělat?!“

„Ten se mi líbí!“ zvolal XY
při televizním přenosu volby prezidenta.
„Kdyby se nechal vycpat,
byl by z něj pozoruhodný exponát
v pouťovém muzeu kuriozit!“

„Jestliže se během sedmi let
vymění všechny buňky v našem těle,“
chlácholil XY přítele,
který si stěžoval na manželku,
„znamená to, že po sedmi letech manželství
jsi ženatý s naprosto jinou osobou,
než s kterou ses oženil.“

„Souložit vás baví, ale děti mít nechcete,“
volal XY z okna
při ranní čtvrthodince nenávisti.
„A kdo myslíte,
že bude vydělávat na vaše důchody?
Moje děti? S tím nepočítejte –
já žádné děti nemám!“

„Přeběhne-li vám přes cestu černá kočka,
zachovejte klid a pokračujte v jízdě,“
radil XY začínajícímu
automobilistovi.
„Přeběhne-li vám přes cestu bílý mamut,
zastavte a čekejte tak dlouho,
dokud nevystřízlivíte.“

„Ať žije vláda!“
zvolal XY v prvních minutách nového roku.
„Přes všechny objektivní obtíže
nás dovedla z loňska do letoška.
Musím přiznat, že takový úspěch
jsem od ní nečekal.“

„Co je bezútěšnějšího
než pohled na mladého pesimistu?“
ulevil si XY při debatě o mládeži.
„Snad jedině pohled na starého optimistu.“

„Štěstí vám může dát sbohem,“
meditoval XY při vyplňování daňového přiznání,
„manželka se s vámi může rozvést,
přátelé vás mohou zradit,
ale váš finanční úřad vás nikdy neopustí!“

„Tak mě napadá,“ zadumal se XY
při pohledu na hvězdnou oblohu,
„není zeměkoule nakonec jen opuštěný ostrov
pro 6 miliard trosečníků?“

Vy mně taky!

Justiční mafie

Ať žije věhlasná justiční mafie,
národ se pobaví, národ si užije.

Justiční mafie zná svoji profesi,
předvede občanům, jak řídit procesy.

Zamítne, prověří, odvolá, pověří,
pohrozí rebelům, nabídne příměří.

Nepůjde od válu, nepůjde do penze,
dodává justici kosmické dimenze.

Předvede občanům, kdo tahá za drátky,
a pak nám předloží legrační pohádky.

Ať žije věhlasná justiční mafie,
i kdyby zemřela, zázračně ožije!

Český satirikon

Pijácké desatero

První sklenka je pro zdraví,
abych byl k sobě laskavý,

Pak si dám nalít druhou sklenku
a zapomenu na svět venku.

A další v pořadí, ta třetí,
probudí duši ze zakletí.

Ze čtvrté sklenky, hola hou,
načerpám elán s odvahou.

Po páté sklence mizí splíny
a nebem krouží dívčí klíny.

A co mi říká sklenka šestá?
Kdo pije laxně, Bůh ho ztrestá.

Když ochutnávám sedmou,
vášně se ve mně vzedmou.

Po osmé sklence
mám srandu z abstinence.

Devátá sklenka, jak se patří,
mě s vámi všemi rychle sbratří.

S desátou přijde nirvána –
přátelé, pijme do rána!

A kdyby ve vás uhasínal plamen,
budeme pít i za vás.
Amen.

 

 

kresba Adolfa Borna

Navigace

Tiráž

© 2004 Jiří Žáček • na stránkách jsou použity obrázky Adolfa Borna, Jiřího Slívy, Zdenka Seydla, Lucie Dvořákové, Jiřího Žáčka, Aloise Mikulky, Jiřího Jiráska a dalších autorů z knížek Jiřího Žáčka • webdesign © 2004 AVAS s.r.o. • správce stránek Vít Novák • Uvedená práce, jejímž autorem je Jiří Žáček, podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní