Jiří Žáček 

Co právě dělám

Co jsem dělal na jaře 2022

V březnu jsem se málem udusil. Zánět v průdušnici. Naštěstí mě potomci včas dopravili do nemocnice, kde mě ranhojiči rozdýchali a napumpovali antibiotiky. Takže žiju, ale žádná sláva to není. Hrát scrabble ovšem můžu.

Začátkem června jsem autogramiádoval na libereckém Festivalu dětského čtenářství.

A koncem června jsem podepisoval knížky na Světě knihy, který tentokrát probíhal ve stanech. Na stánku vydavatelství Šulc-Švarc jsem se potkal s nakladatelkou Veronikou Baštovou, redaktorem Jirkou Korejčíkem, výtvarnicí Veronikou Balcarovou, prozaičkou Ivetou Svobodovou a dalšími.

Na stánku Edice ČT jsme se sešli s režisérem večerníčku Kdopak by se čertů bál Jiřím P. Miškou a výtvarníkem Luďkem Bártou.

Při křtu knihy limeriků Vlastimila Šantrocha Shaalendář v kavárně Ka-Sha-Fé jsem byl pověřen rolí kmotra; na fotce dělám třetího básníkům Radkovi Lehkoživovi a Radaně Šatánkové.

Se šansoniérkou Renatou Drössler jsme se fotili na obálku LP desky Motýl něhy uletí, která vyjde co nevidět. S fotoaparátem čaroval Jiří Šujanský. Focení je makačka!

V Hudebním divadle v Karlíně měl 20. června premiéru muzikál O ztraceném slabikáři s mými texty. Vystoupilo v něm mnoho dětí a bylo to představení z rodu velikolepých.

Na jaře také vyšla knížečka V pravěku bylo blaze člověku, ilustrovaná Veronikou Balcarovou. Kdyby si někdo chtěl tohle rozmarné vyprávění o prvních lidech na planetě Zemi poslechnout v sugestivním podání Vlastimila Brodského, najdete ho na tomto webu na Audiokoutku, v souboru Pohádky.

Sobě a milovníkům poezie pro radost jsem si vydal bibliofilii Apollinairových básní v mém překladu pod názvem Písně nemilovaného. Ty překlady původně vyšly v minulém tisíciletí v obsáhlé antologii Velké trojhvězdí (Apollinaire + Eluard + Prévert), ale po té už ani pes neštěkne (kéž bych se mýlil), proto jsem se na chvíli změnil ve vydavatele. Apollinaire za to rozhodně stojí.

Před chvílí na mě z počítače vyskočily Tři kuchařské recepty, psané před časem pro kuchařku profesora Pavla Vašáka. Na věčnou slávu nejlepšího máchologa a chlapíka s vytříbeným smyslem pro humor si něco uvařte, ať vám chutná!

A poněvadž je dnes 1. červenec a před námi jsou prázdniny, na něž jsme se jako školáci těšili přímo nezřízeně, končím už tradičně šrámkovským: Léto budiž pochváleno!