Jiří Žáček 

autorské stránky

Proč se vždycky urodí víc Nezvalů, Seifertů,
Halasů, Holanů a Hrubínů než Šaldů?
Protože básnické múzy jsou mnohem půvabnější,
než ježibaby teorie.

Z recenzí a článků

Radko Pytlík:
Bard humorné lyriky

Bardem současné humorné lyriky je Jiří Žáček. Právě on je nejblíže spojení groteskní rozmanitosti s lyrickými paradoxy a anekdotami. Zdá se, že právě on se opírá převážně o moderní lyrickou zkratku, která imponuje hudebníkům a zpěvákům. (…)

Žáček užívá nejrůznějších žánrových poloh, jako je svatební nokturno, pavlačový sonet, sentimentální reportáž, blues, šanson i balada; cítí se nejlépe v poloze dětské říkanky anebo vtipného či sarkastického popěvku. Jeho „dětská“ poezie je nejen východiskem tvárným (jednoduchostí a přímočarou gestičností vidění), ale i pozicí názorovou, snahou vidět svět neproblematicky, leč stroze, pádně, výrazně. Ostatně o tom sám napsal: „Psát pro děti je pro mě taková omlazovací kúra. Pustím fantazii z řetězu, ať se vydovádí: čím bláznivější nápad, tím líp.“ Význam dětské poezie v Žáčkově tvorbě je potvrzen i jeho tvůrčí genealogií. Od doby, kdy se objevuje jeho první knížka pro děti, Aprílová škola (1978), začínají se objevovat i knihy aforismů, epigramů a parodií: Okurková sezóna, Legrando grando, Rýmy pro kočku. Aniž bychom chtěli dělat z básníka humoristu, pokusme se zmínit o humorném zabarvení Žáčkových veršů podrobněji.

Jejich základem je významový kontrast, paradox, který vzniká nikoliv záměrnou a uvědomělou snahou zdůraznit významový protiklad, ale jakoby lehkou, nezávaznou poetickou hrou. Tento postup si Žáček našel a ověřil právě v dětských verších; právě zde se naučil vést dialog tak, aby se nestavěl vůči čtenáři do role učitele nebo proroka, ba ani zasloužilého starce, jenž vzpomíná na sladkou dobu mládí, ale jako člověk s duší dítěte, jako jeden z nich. Spolu s „dětským“ subjektem své tvorby sdílí básník potěšení z osvěžujícího, radostného vidění, které ovšem nemusí být žádnou kupou slastí, ale je zároveň střetnutím s množstvím nevysvětlitelných protikladů. Tento smysl pro hru však má svá pravidla, a řídí-li se a je-li inspirován zdánlivě nesmyslným nápadem, pak má i svou logiku nesmyslu. Jen tak totiž může vyhrotit verš k překvapivé pointě.

Computery všecko spraví
štěstí lásku rozum zdraví
Když jim dáme obroku
budou sloužit pokroku

V mnoha hravých verších se odráží jeden důležitý rys Žáčkovy poezie: inženýrské myšlení. Mám na mysli jakousi věcnou, nikoliv však suchou střízlivost, která – v nevyslovené či lépe vyslovené opozici k tradiční poezii – spoléhá na matematickou kombinaci a „vědecký“ důmysl. Neboť Žáčkovy básně i při své fantazijní uvolněnosti jsou přesné a výstižné. Daly by se téměř vypočítat technické technické prostředky jazykové hry a komiky, jichž je zde užíváno. Je to například kalambúr, těžící z homonymity slov či z metonymie. Základním postupem je amfibolizace, zdvojsmyslnění: představa a výraz, který se stal v běžné řeči stereotypem, byl dokonale zautomatizován a tudíž významově vyprázdněn, je náhle „přistižen“ srovnáním s věcnou představou či souvislostí, do níž je nenadále uveden. (…)

Tento postup je základem většiny Žáčkových epigramů, jimiž se zapsal do naší humoristické a satirické poezie:

Optimistická prognóza

Brzy nastane ta krásná éra,
kdy se na pitomost najdou séra.

Vedle těchto speciálních prostředků odhalení se v tvorbě Jiřího Žáčka setkáme i s tradičními prvky morgensternovské poetiky. Je to zejména komika spočívající v adoraci rýmových shod a v sémantickém využití rytmu a intonace. (…) Básník miluje zvláště sugestivní, snadno srozumitelnou symboliku popěvků. Snad právě proto se jeho verše přímo nabízejí hudebnímu doprovodu. O tom, že popěvek se nemusí vyhýbat „vážnějším“ námětům a míří mnohdy hluboko do oblasti lidské psýchy a milostných vztahů, svědčí například

Písnička
o škaredých holkách

Škaredý holky
ty se drží zpátky
Jsou samy sobě na posměch
A vždycky mají krásný kamarádky
a proto mají v lásce pech
(…)
Škaredý holky
nejsou nikdy v právu
vypadnou vždycky z pořadí
Srkají život jako hořkou kávu
Zvykly si
Nikdy nesladí

Nuže, budiž to podáno jako důkaz, že humor v lyrice, byť inspirován lehkovážným nápadem, nemusí být vždycky lehkovážný ve svém vyznění.

(in: Humor v lyrice, Literární měsíčník 2/1988)

Navigace

Tiráž

© 2004 Jiří Žáček • na stránkách jsou použity obrázky Adolfa Borna, Jiřího Slívy, Zdenka Seydla, Lucie Dvořákové, Jiřího Žáčka, Aloise Mikulky, Jiřího Jiráska a dalších autorů z knížek Jiřího Žáčka • webdesign © 2004 AVAS s.r.o. • správce stránek Vít Novák • Uvedená práce, jejímž autorem je Jiří Žáček, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.