Jiří Žáček
autorské stránky
Proč se vždycky urodí víc Nezvalů, Seifertů,
Halasů, Holanů a Hrubínů než Šaldů?
Protože básnické múzy jsou mnohem půvabnější,
než ježibaby teorie.
Z recenzí a článků
Ľubomír Feldek,
z doslovu k výboru básní J. Ž. Můj přítel yeti
„Ostražitá melodie Jiřího Žáčka“ – tak jsem kdysi charakterizoval Žáčkův způsob v doslovu ke slovenskému výboru z jeho veršů. A ještě jsem ho nazval „rozporným melodikem“, který „má melodii ve verši, ale ví, že neví, nač mu ve světě vlastně je“. Přiznám se, že tehdy – bylo to před čtvrtstoletím – jsem si myslel, že to je dočasné a že se básník Žáček bude ještě vyvíjet. Nechtělo se mi věřit, že kdosi, kdo by si mohl s Nezvalem říci „mým osudem je zpěv“, bude svou radost ze zpěvu krotit a kontrolovat celý život stejně přísně.
Jak jsem si mohl myslet takovou hloupost? Jiří Žáček je jeden z nejzázračnějších talentů, jaký se objevil v české poezii – a je přece odjakživa známo, že geniální básníci se nevyvíjejí.
(…)
Jaký půvabný paradox! Ten básník, kterému vesele zpívá každá slabika, nenapsal za celý život ani jednu veselou báseň. (…) Je tu však ještě jeden, a to ten nejpůvabnější Žáčkův paradox: jeho smutné básně mají schopnost rozdávat radost.
Navigace
Tiráž
© 2004 Jiří Žáček • na stránkách jsou použity obrázky Adolfa Borna, Jiřího Slívy, Zdenka Seydla, Lucie Dvořákové, Jiřího Žáčka, Aloise Mikulky, Jiřího Jiráska a dalších autorů z knížek Jiřího Žáčka • webdesign © 2004 AVAS s.r.o. • správce stránek Vít Novák • Uvedená práce, jejímž autorem je Jiří Žáček, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.