Jiří Žáček 

autorské stránky

Proč se vždycky urodí víc Nezvalů, Seifertů,
Halasů, Holanů a Hrubínů než Šaldů?
Protože básnické múzy jsou mnohem půvabnější,
než ježibaby teorie.

Z recenzí a článků

Jiří Žáček:
Mimochodem

Poznámky na okraj

Báseň může vyklíčit z nejbanálnější epizody, z čehokoli. Od nápadu k básni však vede cesta plná oklik a slepých uliček. Nevěřím, že se dá báseň vysedět v klidu, zkonstruovat chladnou hlavou. Báseň vzniká pod vysokým napětím.

Básník může (ale nemusí) psát básně. Být básník, to je spíš životní styl, světový názor. Pokud básně píše, smí téměř všecko, jen jedno nesmí – nudit. A co musí? Musí být násilník, terorista, diktátor: musí znásilňovat pragmatickou pseudomorálku, musí páchat atentáty na lhostejnost, egoismus, hloupost, musí vyhlásit stanné právo nad nelidskostí všeho druhu. Samozřejmě přeháním. Poezie málokdy útočí jako tanková divize, spíš plní úkol bílých krvinek, tiše a vskrytu likvidujících nákazu.

Kde jsou ty krásné prognózy legendárních průkopníků moderního básnictví, že jednou budou poezii dělat všichni, že život sám bude poezií! Život se zřejmě nikdy neobejde bez životní prózy. A možná že krása nevykoupená bolestí, odříkáním, tvrdou prací ztratí pro člověka svou cenu – jako všecko, co dostáváme zadarmo. Možná že poezie, která přestane být „bitevním polem v nás“ – až budeme jednou všichni definitivně dobří, moudří, spravedliví, bez chyb a pochyb, zkrátka dokonalí – přestane být pro člověka životní potřebou a stane se pouhou dekorací.

Básník nese na trh svou kůži, i když píše o zkušenosti druhých. I koláče fantazie se musejí zadělávat kváskem zážitků. Všechno si musí člověk vyvzdorovat – přinejmenším sám na sobě.

Smích úspěšně přehazuje výhybky na kolejích stereotypu. Dějiny přírodních věd jsou plné příkladů, že z nejbláznivějších nápadů klíčí geniální myšlenky. I žert pro žert má svou psychoterapeutickou funkci, ale opravdový humor usiluje o víc. Cena humoru je v tom, že usvědčuje lež ze lži a straní pravdě.

Psát je vždycky zároveň i troufalost, i nerozum, ale i východisko.

Možná že veškerá poezie není ničím jiným než hledáním klíčů – k sobě i k blízkým srdcím, ke kořenům lidskosti. Ke třináctým dveřím, za kterými najdeme sami sebe.

Navigace

Tiráž

© 2004 Jiří Žáček • na stránkách jsou použity obrázky Adolfa Borna, Jiřího Slívy, Zdenka Seydla, Lucie Dvořákové, Jiřího Žáčka, Aloise Mikulky, Jiřího Jiráska a dalších autorů z knížek Jiřího Žáčka • webdesign © 2004 AVAS s.r.o. • správce stránek Vít Novák • Uvedená práce, jejímž autorem je Jiří Žáček, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.