Jiří Žáček 

Z recenzí a článků

O odvážném autíčku. Leporelo, které se mělo stát bestsellerem. Ale nestalo

Pěkných pár minut jsem v knihkupectví tohle leporelo obracela v rukách a nedůvěřivě si prohlížela netradiční ilustrace. Ale jo, nevypadá úplně špatně, vezmu ho. Střih, o týden později: Jsem nadšená, O odvážném autíčku se zařadilo mezi moje favority. A syn ho zbožňuje. Hlavně tu stranu, na které autíčko projíždí tunelem!

O odvážném autíčku

Nakladatelství Albatros se, inspirované neutuchajícím zájmem o leporelo O veselé mašince, před pěti lety rozhodlo navázat na jeho úspěch něčím podobným. Vymyslelo tedy leporelo O odvážném autíčku. Osvědčený Jiří Žáček dodal povedený text, obrázkový doprovod redakce zadala mladé ilustrátorce Jitce Petrové. Tento tandem se Albatrosu osvědčil už v roce 2004, kdy vytvořil (v tuto chvíli úplně rozebranou) knížku básniček pro nejmenší děti V Tramtárii, tam je hej - Petrová za ni byla oceněna Zlatou stuhou. Ale v případě leporela se, bohužel, rodiče na výtvarný styl Petrové nějak nechytají. "Neprodává se to a hrozně mě to mrzí," krčí rameny redaktorka nakladatelství Šárka Krejčová. "Texty jsou pěkné, také obrázky se mi líbí - ale jsou jiné, moderní. Člověk si na ně asi musí trochu zvyknout. Jenže v záplavě ostatních, a to i méně kvalitních, na nějaké přivykání zřejmě není prostor."

Já jsem auto a mám přání věnovat se cestování...

Potvrzuji. Jak jsem už zmínila v úvodu, k leporelu jsem zpočátku přistupovala s nedůvěrou. Až doma jsem měla dostatek prostoru, abych se "zamilovala na druhý pohled". A už vůbec mě nenapadlo, že by Odvážné autíčko mělo být pandánem leporela O veselé mašince. K tomu chybí spojovací prvek v podobě alespoň jednoho z původního autorského dua Čarek - Miler. Jenže Zdeněk Miler už v době přípravy leporela nekreslil a Jan Čarek zemřel už v polovině šedesátých let.

Moderní výtvarný styl s prvky koláže se v leporelech v současné době příliš nevyskytuje. "Tento styl jsem zvolila právě pro Autíčko," říká Jitka Petrová, která je mimo jiné i výtvarnicí večerníčku Berta a Ufo. "Takhle jsem ho, myslím, nikde jinde nepoužila."

O odvážném autíčku bylo prvním leporelem, které Petrová vytvořila, a zatím i posledním. "Když knížka vyšla, byl můj syn Jonáš zhruba dvouletý a myslím, že se mu docela líbila," vzpomíná ilustrátorka. "Můj oblíbený obrázek je ten s horami v dáli. A garáž autíčka je trochu inspirovaná garáží mého tatínka. Jedna z knih, co se tam povalují, je průvodce po Jugoslávii, který pochází z našich rodinných cest autem k moři."

I básník Jiří Žáček má k leporelu osobní vazbu: "Ta rodina v Odvážném autíčku jsme my. Jezdívali jsme do slovinského Piranu. Piran je úžasné město, takové malé Benátky nebo Dubrovník. Jezdíval tam i básník, pohádkář a scenárista Miloš Macourek - mimo jiné náš soused. Cesta k Jadranu byl pěkný záhul, ale v mužných letech jsem to zvládal dobře; zato dnes bych to za jeden den asi nedokázal..." Jen žluté auto Žáčkovi nikdy nevlastnili. "Ale žlutá je moje oblíbená barva," říká Jiří Žáček.

Rodina básníka Jiřího Žáčka na prázdninách v Piranu. Na lehátku se šnorchlem Jakub Žáček, dnes herec známý například ze sitcomu Comeback.

Nevěřícně jsem vrtěla hlavou, když se ukázalo, že syn, v té době zhruba patnáctiměsíční, považuje za nejpovedenější z celého leporela tu stranu, na níž v podstatě nic není - autíčko projíždí tunelem pod Alpami. "Profrčíme vnitřkem hory, rozsvítíme reflektory, aby všichni viděli." Geniální Žáček, ovšem dítě víc než neotřelé veršíky zajímá černočerná černota. "Ano, ta tma! Já tomu rozumím, proč se mu to líbí," smála se mému údivu Šárka Krejčová, donedávna šéfredaktorka Albatrosu. "Vidí tam nějakou záhadu, tma znamená tajemno! To děti vnímají poměrně brzy."

Profrčíme vnitřkem hory, rozsvítíme reflektory...

Pokud jde o mě, já mám nejradši stránku, kde rodiče s dětmi jedou do kina a tatínek drží lístky do kina Oko. (Není to náhoda - právě Oko totiž každou sobotu odpoledne promítá hodinové pásmo pohádek, následované výtvarnými a dramatickými aktivitami. Pro rodiče s nejmenšími dětmi je pak vyhrazeno úterní dopoledne, kdy se v rámci tzv. Baby Bio promítá film se sníženou hladinou zvuku, v kinosále není úplně zhasnuto a všichni počítají s tím, že sem tam během filmu bude někdo přebalovat, svačit a tak. Konec filmového okénka někdejší vymetačky všech kinosálů v Praze a ve Varech.)

Pohladí mě po kapotě a já vrním jako kotě, když je vezu do kina.

V těsném závěsu za touhle stránkou je pak "Nechám přejít srnky, ježky, každého kdo šlape pěšky", a to zejména kvůli mrňavému pádícímu bodlináči, který se kdesi zapomněl a teď dohání ostatní.

Nechám přejít srnky, ježky...

Jestli vám můžu radit, kupte si O odvážném autíčku taky. Nebo si ho alespoň dojděte půjčit do knihovny. Neznám povedenější neprávem přehlížené leporelo. Jsem přesvědčená, že se do něj taky zakoukáte!

(Lucie Hášová Truhelková, http://detskaleporela.blogspot.cz/2014/11/o-odvaznem-auticku-leporelo-ktere-se.html)