Jiří Žáček 

Z recenzí a článků

Proč jsem rád na světě
(jednou větou)

Každý člověk si občas rád postěžuje Pánubohu na osud, který nás občas šidí a odpírá nám krásu, inteligenci, bohatství, zážitky, na dobu, kterou si nevybíráme, neboť jednoho by bavilo žít v pravěku, kdežto druhého v daleké budoucnosti, na své bližní, kteří nám občas závidí a pomlouvají nás a občas si na nás vymýšlejí všemožné poťouchlosti a lumpárny, na svět, který nám občas připadá nelidský a občas mu nerozumíme, na náhodu, která nás občas zlomyslně trestá i za to, čeho jsme se nedopustili, ale v koutku duše tušíme, že nic se nemá přehánět, ani stýskání a stěžování, poněvadž osud nás kromě šizení také hýčká a rozmazluje a dopřává nám všemožné radovánky, že o pravěku a daleké budoucnosti je příjemnější snít nad pěknou obrázkovou knížkou nebo v kině na promítání fantasy filmu, že naši bližní nás vedle zlomyslností také zahrnují takovými dávkami přátelství a lásky, že se nám z toho točí hlava, že i ta nevypočitatelná náhoda nás mnohokrát odmění nejen za naše dobré skutky, ale třeba jen za to, že jsme, že svět je nejen světem přírodních krás, obdivuhodných civilizací a úchvatných lidských výtvorů, ale také světem krásných knížek a laskavých čtenářů, a ty knihy jsou vlastně brány do jiných světů a jiných myslí, umějí nás obohatit o nekonečné zkušenosti lidstva a fantastické zážitky neznámých přátel, a v tom světě je mi dobře, a proto jsem rád, když se mi podaří některou svou knížkou pobavit nebo potěšit své čtenáře, s nimiž se cítím náramně jako ryba ve vodě a pták v povětří, a jestli někdy někoho rozhněvám, například svými satirkami a parodiemi, říkám si, že každá bouřka pročistí vzduch a lidé jsou po ní veselejší a moudřejší.

(Jiří Žáček)