Jiří Žáček 

autorské stránky

Jedině idioti
se nikdy nemýlí.
Normální člověk se mýlí
stokrát denně.

Rozhovory

Rozhovor s Jiřím Žáčkem

V uzavřených knihkupectvích čekají na čtenáře vaše dvě čerstvě vytištěné knihy: Kdo učí ptáky zpívat a Nůše plná pohádek poskládaných do řádek. 6. listopadu slavíte 75. narozeniny. Zažil jste za svůj život někdy takovou situaci?

Život nám chystá stále nové zážitky. Ale covidová pandemie nakonec odezní a bude lépe a svobodněji. Hůř mi bylo před 15 lety, když jsem bojoval s rakovinou. Jak pravil kterýsi klasik, nejdůležitější je přežít.

Jaká inspirace vás vedla při psaní básní do sbírky Kdo učí ptáky zpívat?

Jen Bůh ví, jaké myšlenky a nápady se nám honí hlavou, a možná to neví ani Bůh. Já v tom jasno nemám, a ani to nepotřebuji. Inspirací může být cokoliv, třeba i TV zprávy. Svět kolem nás je nabitý nápady a čeština umí dobře básnit, já se snažím jí v tom nebránit.

Vaše Nůše plná pohádek je jako vrchovatá pokladnice, ve které jste shromáždil to nejdůležitější, s čím se v životě potkáváme. Malí čtenáři objevují ve fantazii pohádek svět, do kterého jednou dospějí. Myslíte, že na to zapomenou?

Vnímám svět pohádek jako džungli, kde se dá zažít spousta dobrodružství. Svět dospělosti je pragmatický a logický, pravoúhlý, a byl by nudný, kdyby si někdejší čtenář pohádek nepamatoval, že do té dobrodružné džungle může podnikat exkurze a výlety i v dospělém věku.

A co vám přináší psaní knih pro děti?

Při psaní pro děti si procvičím fantazii a udržuji svou mysl bystrou. Někdo si cvičí mozek křížovkami nebo scrabblem, můj otec luštil složité matematické rovnice, mně víc vyhovuje psaní.

Vaše pohádky jsou většinou veselé, humorné, se šťastným nebo vtipným koncem. Čím se liší humor pro děti od různých druhů humoru pro dospělé?

Humor určený dětem by neměl být ironický ani sarkastický, posměvačný ani absurdní, měl by být prostě veselý. Děti si s věkem postupně osvojí i rafinovanější druhy humoru.

Co rozhodlo, že jste se stal básníkem, a co je vám v poezii nejbližší?

Já myslím, že nejsem typický básník, na to nejsem dost umělecky útlocitný, blouznivý a rozevlátý, připadám si spíš jako inženýr, který píše básně. Nejbližší mi ale je poezie lyrická a spontánní, neumrtvená přílišným filozofováním. Z českých básníků třeba Mikulášek, Kainar, Hrubín. Zároveň mám rád chytrou intelektuální poezii, jakou u nás psal Holub a v Německu třeba Brecht.

Dobrý básník je přesný. Vyznáváte tuto zásadu?

Ano. Při vší nepřesnosti života by měl být přesný – ne jako neomylný válečný snajpr, spíš jako Antonín Panenka při své legendární penaltě ve finále evropského šampionátu, jíž uchvátil miliony fotbalových fanoušků.

Kdy býváte nejvíc šťastný?

Mám radost, když se mi něco podaří, třeba když udělám radost někomu ze svých bližních, ale radost je krátkodobá, štěstí by mělo být trvalejší. Když už člověk nezdědí štěstí jako naladění duše, což není můj případ, musí se mu složitě učit. Snad mohu říct, že jsem šťastný z vědomí, že mám šikovného syna a úžasnou dceru, tři báječná vnoučata a řadu dobrých přátel.

Žijeme v době omezených lidských kontaktů. Přesto se vás na závěr zeptám, s jakými lidmi se rád setkáváte?

Teoreticky bych měl preferovat lidi kritického myšlení, ale ničeho nemá být přespříliš, takže raději než věčné reptaly a opozičníky mám rád lidi upřímné, kteří mají rádi život bez přetvářky a umějí se zasmát od srdce.

Děkujeme za rozhovor.

(31.10.2020)

Navigace

Tiráž

© 2004 Jiří Žáček • na stránkách jsou použity obrázky Adolfa Borna, Jiřího Slívy, Zdenka Seydla, Lucie Dvořákové, Jiřího Žáčka, Aloise Mikulky, Jiřího Jiráska a dalších autorů z knížek Jiřího Žáčka • webdesign © 2004 AVAS s.r.o. • správce stránek Vít Novák • Uvedená práce, jejímž autorem je Jiří Žáček, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.