Jiří Žáček 

autorské stránky

Nedělejte z teorií
terorie!

Co právě dělám

Zima 2005/6

Vánoce už máme dávno za sebou, ale přefrčely tak rychle, že si je rád připomenu vánočním rozhovorem pro K-REVUI.

Vánoční rozhovor
s Jiřím Žáčkem

Jaké dárky jste dostával pod vánoční stromeček, když jste byl dítě?

Jako dítě jsem dostával obligátní dětské dárky, knížky a hračky, ale hlavně něco na sebe, což človíček vnímá jako rodičovský podfuk. V pubertě bych byl pod stromečkem uvítal pěknou slečnu, ale takové užitečné dárečky pro nezkušené mládence se u nás bohužel neujaly. Nebo dnes už ano?

Jaká kniha vás potěší dnes pod vánočním stromkem?

Dám se překvapit. Celý rok kupuju knížky a ty nejsličnější házím do štědrovečerního kufru, a pak zapomenu, co v něm všecko je. Obecně vzato mě pod stromečkem potěší i knížka, kterou jsem už několikrát četl, je-li opravdu dobrá.

Znáte nějaké knížky, které se mají číst především o Vánocích?

Asi by to měly být knížky, které fungují jako stroj času — dokážou nás vrátit do dětství. Robinson, Tom Sawyer, Ostrov pokladů, Bylo nás pět, Tři mušketýři, ale i knížky pohádek. Anebo dospělácké knížky, které člověka nabijí optimismem a radostí, jako třeba Don Quijote, Pagnolův Tymián, povídky Oty Pavla, O. Henryho, Čapkovy, Hrabalovy, Fulghumovy, ale také Erbenova Kytice, kterou mohu číst kdykoliv a kdekoliv. Určitě bychom však o Vánocích neměli číst noviny, protože pak nám nezbude žádný čas na knížky.

Letos prožijete své 60. Vánoce. Jsou ve vašich očích stále stejné, nebo se změnily? Co v nich víc cítíte: pohanskou radost z oslavy slunovratu, nebo křesťanskou tradici narození Páně?

Přestože jsem pohan, ctím kristovskou tradici. Z ní se žádný Evropan nemůže vyzout. Ale pohanská tradice má ještě mnohem starší kořeny. Bohužel obě tyhle dávné tradice začíná překrývat pojetí Vánoc jako svátku nejsvětějšího Konzumu. Samozřejmě je příjemnější být bohatý než chudý, ale jestli mají ty hromady drahých krámů sloužit jen k ohromení sousedů, anebo k utišení špatného svědomí z toho, že lidé nemají čas na sebe ani na své nejbližší, stálo by za to vyzkoušet nějaký rozumnější způsob slavení Vánoc.

Co vy nejvíc potřebujete k pohodě Vánoc?

Nemám žádná nadstandardní přání a touhy. Stačí mi, abychom se o Vánocích sešli s dětmi a vnoučaty, abychom byli všichni jakžtakž zdraví a přiměřeně šťastní. A když se Ježíšek plácne přes kapsu a nadělí nám nějakou maličkost, zaplaťpámbu za to.

A jakou pohodu máte nejraději mimo sváteční čas — ve všední dny?

Aktivní lenošení na chalupě ve Frýdlantu, kam nás chodí navštěvovat nejen sousedovy krávy a psi a kočky z širokého okolí, ale i srnky, ježci, kuny, lasičky, žáby, ještěrky, hadi, netopýři, sovy a čápi, o zpěvném ptactvu nemluvě, a kde si několikrát za sezonu můžeme pěkně zahoubařit, aniž opustíme náš pozemek. Ale ještě lepší je to v pořádném lese: padnu na čtyři, obrostu srstí a na několik šťastných hodin se změním v lesní zvíře a užívám si absolutní svobody.

Čtenáři se těší nejen na Vánoce, ale také na vaši poezii, na váš humor a ironické aforismy. Vyjde vám brzy nějaká nová kniha?

Začátkem příštího roku by měla přijít na svět knížka mých povídek, fejetonů, sloupků a podobných prozaických úletů, doprovázená fotografiemi Františka Dostála. Bude se jmenovat podle jednoho z textů Jak jsem potkal mořskou pannu a balancuje mezi humornou nadsázkou a vážnější reflexí. Doufám, že čtenáře, alespoň ten houfec mých věrných, potěší a pobaví stejně jako mé básně, aforismy nebo bajky.

Jak víme z minulého čísla K-revue, vyjde „Mořská panna“ v únoru. Na vánočních knihkupeckých pultech jsou z nakladatelství Šulc-Švarc vaše tři knihy: Abeceda, Bajky a oblíbená básnická knížka Vy mně taky! Komu jsou určeny, komu by mohly udělat radost?

Abeceda je určena dětem zhruba pěti- až osmiletým, plus minus nějaký rok. Bajky jsem psal původně také pro děti, ale zvířecí hrdinové těch minipříběhů se chovali tak nemožně, že z toho nakonec vyšla knížka pro dospělé a odrostlejší dítka. Knížka Vy mně taky! obsahuje výběr z mých humorně a satiricky laděných básní pro dospělé, ale mládeži určitě neublíží. Zvlášť když dnešní mládež vydrží víc než my dospělí.

A co by udělalo největší radost vám o letošních Vánocích?

Kdyby mi nějaký laskavý čaroděj přičaroval hlasivky, o které jsem přišel letos v lednu. Chválit své domácí múzy mohu i šeptem, ale vynadat arogantním pitomcům musí člověk nahlas.

Jaké kouzlo se vlastně skrývá za poezií Vánoc a jak dlouho už trvá? Tušil o něm něco třeba „váš přítel Yeti“ (stejnojmenná kniha vám před měsícem vyšla) nebo nějaký lovec mamutů, který už nejspíš vypozoroval, že ve vánočním čase nastává slunovrat?

Na takovou otázku by určitě lépe odpověděl můj přítel Yeti, případně lovec mamutů, který byl na rozdíl od nás s pramátí Přírodou opravdový kamarád. My jsme už lidé skleníkoví, poezii živlů raději pozorujeme okny svých příbytků, vybavených ústředním topením. Ale dokud nás příroda dokáže okouzlit nebo dokonce uchvátit, je to s námi ještě dobré. Ještě je naděje, že namísto drancování Země o ni začneme pečovat, než bude pozdě. Ale co když už je pozdě? Pak by bylo pozdě i na kouzlo Vánoc.

Máte nějaká oblíbená vánoční přísloví nebo básně?

Miluju Erbenův Štědrý den a z poněkud novější poezie Prosinec z Měsíců od Karla Tomana. Ta třináctiřádková Tomanova báseň o poutnících do Betléma, kteří „namísto spasitele čeládku chlévní najdou“, je podivuhodně aktuální, přestože Měsíce vyšly roku 1918, ale není depresivní, nýbrž těhotná vírou, „že za rok hvězda stane jistě nad Betlémem | a ta již neoklame“.

Jaké máte vánoční přání pro letošní zimní slunovrat a jaké byste poslal našim čtenářům?

Po svém letošním zdravotním kolapsu přeju sám sobě i všem lidem dobré vůle, abychom byli fit a měli jsme i v nejtužší zimě jaro v duši. A také abychom měli dost peněz na knížky a dost času na jejich čtení.

Děkujeme za rozhovor.

Pro K-Revui připravil Jiří Korejčík
Vánoce 2005

V zimě má člověk přezimovat, ale copak to jde? Místo abych spal a spal jako jezevec, nutím se do práce. Vlastně se ani nenutím, protože mám svou práci rád. A tak píšu — či spíš píšu a škrtám a píšu — televizní pohádku o Šípkové Růžence, opravuji korekturu knížky Jak jsem potkal mořskou pannu, čmárám si říkanky do leporela pro človíčky a občas mi přibyde do šuplíku i nějaká báseň do budoucí sbírky. Třeba tahle:

Nevermore

Že bys chtěl všechno prožít znova?
Nic nejde vrátit – v tom je celý fór.
Život se vejde do jednoho slova:
Nevermore.

podpis J. Ž.

Navigace

Tiráž

© 2004 Jiří Žáček • na stránkách jsou použity obrázky Adolfa Borna, Jiřího Slívy, Zdenka Seydla, Lucie Dvořákové, Jiřího Žáčka, Aloise Mikulky, Jiřího Jiráska a dalších autorů z knížek Jiřího Žáčka • webdesign © 2004 AVAS s.r.o. • správce stránek Vít Novák • Uvedená práce, jejímž autorem je Jiří Žáček, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.