Jiří Žáček 

Co právě dělám

Co jsem dělal v zimě 2021/2022

Přezimoval jsem, v Praze, s kocourem. Vánoce a Silvestra jsem strávil v rodinné smečce u dcery Markéty.

Novoroční předsevzetí si už dávno nedávám, znám se.

Abych se pochlubil: koncem loňského roku mi vyšla knížka nonsensových básniček pro děti Ufo, ufo, ufoni.

A začátkem letošního roku knižní přepis TV večerníčku Kdopak by se čertů bál.

Při pátrání v kufru plném starých fotografií jsem objevil pár fotokuriozit – na web dám tři:

Na fotce vodáckých dorostenců ze Strakonic, pořízené roku 1961, jsem spolu s kamarády Láďou a Karlem – známe se už víc než 70 let! Chodili jsme spolu do školy od první třídy obecné přes stavební průmyslovku až po stavební fakultu pražského ČVUT.

Rozevlátá momentka byla pořízena v minulém miléniu v múzickém městě Sobotce ve chvíli, kdy jsem byl přepaden dvěma fešnými múzami, aby mi připomněly, že na Šrámkově Sobotce se v noci nespí, nýbrž flámuje. Jestlipak se tam flámuje i v tomto tisíciletí?

Ludvík Vaculík prý má svoji planetku, já mám svoji květinu. Díky jiřinkáři Honzovi Dvořákovi z Raspenavy a šlechtiteli Jiřímu Václavíkovi dostala jméno Básník Jiří Žáček. Děkuju pěkně.

Co dodat? Ať žije jaro! Že mu to ale trvalo!