Jiří Žáček 

Co právě dělám

Co jsem dělal v zimě 2022-3

Co může člověk v mém věku dělat v zimě než přezimovat? Pochopitelně v Praze u radiátorů ústředního vytápění; v chalupě ve Frýdlantu by mohli přezimovat leda sněhuláci.

Když jsem ještě jezdil se ženou a dětmi na lyžovačku, bývaly zimy veselejší než ta letošní. Rozhodl jsem se využít přezimování k tomu, abych si udělal pořádek (či spíš malý přehledný nepořádek, jak říkával Miroslav Horníček) ve svých věcech, fotkách, dokumentech. A tak se můžu pochlubit, že mi otiskli básně a fotogagy v tak odborném časopise, jako je Česko-Slovenská pediatrie.

9. února jsme spolu s Evou Miláčkovou a Jaroslavou Obermeierovou jako porotci hodnotili účastníky recitační soutěže na Škole Jaroslava Ježka; byli skvělí.

Poslední událost, kterou stojí za to připomenout, byl křest neboli veřejné přivítání mé nové sbírky básní 15. března v kavárně Dzomsa na pražských Vinohradech.

Vedle mne a ilustrátora Josefa Velčovského se ho zúčastnili jako moderátoři básníci Dušan Spáčil a Alois Marhoul, ukázky z knížky přednesla Blanka Hejtmánková a písničky zazpívala skupina Kanafas a také Eva Suková.

Ale hlavní aktéři byli samozřejmě diváci a posluchači, a bylo jich tolik, že se pan kavárník nechal slyšet, že takový nával ještě nezažili. To už se dá brát jako pochvala, ne?

Knížka Život je krátký byla také hlavním tématem internetového rozhovoru; zájemci ho najdou zde. Zpovídal mě Jiří Korejčík.